IN MEMORY

    

     Není jednoduchý psát tyhle řádky.. vlastně není jednoduché o tom přemýšlet a prožít si to. Vlastně nevím pořádně proč se to tak stalo, proč se seběhlo tolik pitomých věcí najednou a proč jsem/jsme neudělali víc. Každý kdo má doma čtyřnohého parťáka se tak nějak celou dobu připravuje, že někdy "a doufá, že za hodně dlouhou dobu" nastane to období a ten den kdy se na něm" projeví čas.. už neujde tak daleko, už nevyskočí do auta.. už ti nepřinese pokaždé tu hračku na přetahování a vlastně už si "užívá" jen to povalování.. nikdo se s tím nechce smířit a nikdo si nepřipouští TO, že ten čas se sakra blíží.. a že budeš muset nechat parťáka jít. Ale nikdo ani já.. my.. si nepřipustíme a nechceme vůbec vnímat to, že tahle situace nemusí být až za ten "čas".. ale může být dnes, zítra za týden..

A najednou stojím na báječném místě kde to ty naše zrzky tak milují.. tam kde se běhá na volno v písku a skáče se do vody.. tam kde je nám fajn.. je večer a my jdeme pomalu zpět k autu.. víš, že kousek u cesty přes lesík je silnice.. slyšíš, jak sem tam projede auto a tak nějak to nevnímáš.. holky se poflakují línou chůzí kolem tebe.. utahaný, vykoupaný a spokojený.. A ve vteřině je všechno jinak.. jedna, druhá a třetí zmizí v lesíku.. voláš.. slyšíš auta a stojíš.. trneš hrůzou a nechceš se hnout.. modlíš se.. pár vteřin je pryč.. holky nikde.. věříš, že běhají v tom malém lesíku..voláš.. běží ti v hlavě, že tak daleko přece nepůjdou až na tu silnici.. jenže ono to tak daleko není.. je to jen pár metrů.. slyšíš auto...a pak ten strašný náraz..který, nejde jen tak vymazat z myšlenek, běžíme tam.. jedna i druhá ti jde naproti.. ta třetí? Ne! prosím ať to není pravda!! Ne! tohle přece nemůže být pravda?!! proč.. leží tam a já už neběžím.. jen jdu a nechci tomu věřit, že je konec..

.. už jsme měli skoro vyhráno.. váha se srovnala.. alergie zmizela .. boule po těle se odoperovaly.. a výsledek byl celkem přijatelný i když ne úplně 100%.. říkáš si jak teď už bude všechno dobrý.. necháváš se každé ráno budit širokým úsměvem a slinou přes celý obličej a následným zalehnutím.. to její cupitání po lině poznáš i když nechceš.. to, že tě olizuje všude a pořád a nejenom tebe, ale i ostatní holky.. že venku je hodná.. miluje hlavně ty zrzavý čtyřnožce.. že je tak trošku rasistka na černý a bílý psy už taky máme zmáknutý.. že s holkama začíná běhat a hrát si.. i když víš, že Ti v životě žádnou "hračku - klacek" nepřinese, ale že tě láskou skoro porazí jak vděčná je za každé pohlazení.. Prostě najednou patří k nám, od prvního dne jako kdyby tam byla od mala a ne jen těch pár měsíců.. vlastně rok.. Úžasný jeden rok, který nám dala ze svého života.. Nejde slovy říct, jak moc se mi zaryla do srdce a jak moc mi teď chybí a chybět bude..

 A nejde se smířit s tím, že jsem ji neodvolala.. nezakročila.. prostě neudělala něco co by jí dalo ještě ten čas.. tohle se prostě stát nemělo.. pořád to přemílám v hlavě sem a tam.. kam se podívám vidím ji.. prostě je pryč a já a ani nikdo jiný s tím už nic nenadělá.. Prostě jsem selhala a nezachránila ji.. vlastně jsem jí zklamala a ty co mi věřili, že se postarám tak jak nejlíp umím..

Promiň Veverko, že jsem na tebe nedávala větší pozor.. že jsem tě neochránila.. 




ani v tom nejhorším snu by mě nenapadlo, že první o kom budu psát tyhle řádky jsi TY"..

Byl jsi TEN, který mi obrátil život o 360´C.. TEN co mě naučil žít a užívat si život.. TEN, se kterým jsem poznala spoustu nových lidí.. TEN, který mi ukázal spoustu úžasných míst.. TEN co mi dokázal pokaždé zvednout náladu a rozesmát mě i když bylo nejhůř..TEN co mě ve všem podporoval a vždycky stál za mnou.. TEN, který mi splnil sen a byl stejný blázen jako já do našich zrzavých čtyřnohých miláčků...TEN co mě dokázal podržet a říct: " spolu to zvládneme".. a opravdu jsme zvládli...

Ale, bohužel jsi i TEN, který mě a naše zrzky navždy opustil.. jediné co zůstalo je vzpomínka a místečko v mém srdíčku kde zůstaneš napořád!!!

Děkuji za všechno.. Martin Ludvík * 19.1.1974 - + 28.3.2012




Most Duhy

Je jedno místo v nebi, kterému se říká MOST DUHY.

Když pejsek, který byl někomu velmi blízký zemře na tomto světe , dostane se na toto místo, nazývané most duhy. Jsou tam krásné zelené louky a kopce pro všechna zvířátka, kde mohou volně běhat a hrát si spolu. Je tam hodně jídla, vody, sluníčka, je tam teplo a cítí se tam velmi dobře.

Všechna zvířátka, která byla na tomto světě nemocná nebo stará, jsou znovu zdravá a plná síly, ta která byla zraněná, nebo zmrzačená jsou znovu taková, jaká si je pamatujeme ve svých vzpomínkách ze dní, když tu byla s námi. Jsou tam šťastná a spokojená, až na jednu věc: každému z nich chybí někdo, kdo byl pro ně jedinečný a velmi blízký, ten kdo zůstal na tomto světě.

Všechna zvířátka spolu běhají a hrají si na krásných loukách, když najednou přijde den, kdy se najednou jeden z nich zastaví a zahledí se do dálky. Jeho bystré a jasné oči zaměří a jeho nedočkavé tělo se začne chvět. Najednou se rozběhne pryč od hrající se skupiny, běží přes zelenou trávu, jeho nohy ho nesou rychleji a rychleji....
Spatřil Tebe, a když se ty a tvůj nejlepší přítel konečně střetnete, víte, že už Vás nikdy nic nerozdělí. Milující polibky pokrývají tvoji tvář, tvoje ruce konečně objímají milovanou hlavičku a ty se konečně podíváš do věrných očí svého milovaného čtyřnohého přítele, který tak dávno odešel z tvého života, ale nikdy ne z tvého srdce.
...potom konečné spolu přejdete most duhy... už navždy spolu...