LTV u RR

celý článek o problematice LTV - ZDE

Mezi zdravotními výsledky rhodéských ridgebacků se stále častěji objevuje zkratka LTV – Lumbosacral Transitional Vertebra, česky lumbosakrální přechodový obratel.

Na rozdíl od některých genetických onemocnění nejde o nemoc, kterou bychom zjistili z krve nebo DNA testu. LTV je vrozená anatomická odchylka v oblasti přechodu bederní páteře a křížové kosti, kterou lze zjistit na rentgenovém snímku.

Jednoduše řečeno – poslední bederní nebo první křížový obratel nemá zcela typickou stavbu a může mít vlastnosti obou těchto částí páteře.

Jak se LTV hodnotí?

V praxi se můžeme setkat s několika stupni:

LTV0 – normální nález
Přechod mezi bederní páteří a křížovou kostí je bez zjištěné abnormality.

LTV1 – mírná změna
Jedná se o nejlehčí formu odchylky, například změnu v oblasti trnového výběžku první křížové obratle.

LTV2 – symetrický přechodový obratel
Změna je výraznější, ale objevuje se symetricky na obou stranách.

LTV3 – asymetrický přechodový obratel
Pravá a levá strana přechodového obratle se liší. Právě asymetrické formy jsou obecně považovány za významnější nález.

V některých systémech se používá také označení LTV4, které souvisí s odlišným počtem bederních obratlů.

Znamená LTV, že je pes nemocný?

Ne. Samotný nález LTV automaticky neznamená, že pes bude mít bolesti zad nebo pohybové problémy.

Mnoho psů s LTV může prožít celý život bez klinických obtíží. Zároveň ale existují studie, které u některých forem LTV popisují souvislost s dalšími problémy pohybového aparátu.

A právě zde vzniká kolem LTV největší diskuse.

Dva pohledy na LTV

Výsledky dosavadních studií nejsou zcela jednotné.

Přísnější pohled

Některé rozsáhlé studie u psů ukazují, že především LTV2 a LTV3 mohou být spojeny s vyšším výskytem dysplazie kyčelních kloubů nebo dalších problémů v lumbosakrální oblasti.

Genetické studie u německých ovčáků navíc ukázaly, že LTV má dědičnou složku a jednotlivé typy LTV mohou mít společný genetický základ. To je důležité pro chov – i pes s lehčím nálezem může teoreticky předávat genetickou predispozici k výraznějším formám LTV.

Z tohoto pohledu je vhodné být při výběru chovných párů opatrný a snažit se výskyt LTV v populaci postupně snižovat.

Mírnější pohled – studie přímo u rhodéských ridgebacků

Velmi zajímavé výsledky přinesla rozsáhlá studie publikovaná v roce 2025, která hodnotila rentgenové snímky 2 012 rhodéských ridgebacků v Německu.

LTV bylo zjištěno přibližně u 7,4 % vyšetřených ridgebacků.

Nejdůležitější však je, že tato studie neprokázala statisticky významnou souvislost mezi výskytem LTV a dysplazií kyčelních kloubů u rhodéského ridgebacka.

To naznačuje, že význam LTV nemusí být u všech plemen stejný a výsledky získané například u německých ovčáků nelze automaticky přenášet na ridgebacky.

A co genetika?

LTV je vrozená vývojová odchylka a podle dosavadních výzkumů má dědičnou složku. Nejde ale o jednoduchou genetiku typu "jeden gen = jeden výsledek", jakou známe například u některých DNA testů.

V současnosti tedy neexistuje jednoduchý genetický test, který by nám řekl, zda pes LTV předá svým potomkům.

Informace pro chovatele pochází především z RTG vyšetření samotného psa, jeho příbuzných a potomků.

Proto má smysl výsledky sledovat nejen u jednotlivce, ale také v rámci celých rodin a chovných linií.

Co tedy s LTV v chovu?

Tady je podle mě nejdůležitější zachovat rozumný přístup.

LTV0 je samozřejmě ideální výsledek.

Nález LTV ale nemusí automaticky znamenat, že jinak kvalitní a zdravý ridgeback musí být okamžitě vyřazen z chovu. Je vhodné zohlednit stupeň LTV, zdravotní stav psa, výsledky jeho příbuzných, partnera i celkovou genetickou pestrost plemene.

U jedince s LTV bych při případném využití v chovu preferovala spojení s partnerem LTV0 a následně sledovala výsledky potomků.

U vyšších a zejména asymetrických forem LTV je na místě podstatně větší opatrnost.

Smyslem zdravotního testování by nemělo být hledání absolutně "dokonalého" psa a vyřazování každého jedince s jakoukoli odchylkou. Příliš tvrdá selekce podle jediného znaku může zbytečně zužovat genofond.

Stejně tak ale není správné nález LTV ignorovat.

Co si z toho odnést?

LTV je informace, nikoli automaticky diagnóza nemocného psa.

Je to jeden z dalších dílků skládačky, který nám pomáhá poznat zdravotní stav našich ridgebacků a lépe plánovat budoucí spojení.

Čím více budeme mít vyšetřených psů a čím otevřeněji budou chovatelé jejich výsledky zveřejňovat, tím lépe budeme v budoucnu schopni posoudit skutečný význam LTV právě u rhodéského ridgebacka.

Důležité: LTV není jednoduchá genetika

Výsledek rodiče nám nedokáže přesně předpovědět výsledek jeho potomků. LTV má dědičnou složku, ale mechanismus dědičnosti není dosud přesně známý. Neexistuje tedy jednoduchý DNA test ani pravidlo, podle kterého by například LTV1 rodič předával potomkům pouze LTV1.

Proto bychom neměli hodnotit jen jednoho psa. Velmi cenné jsou výsledky sourozenců, rodičů, dalších příbuzných a především potomků.

Prakticky pro chovatele RR

Za ideální považujeme samozřejmě LTV0. Nález LTV ale nemusí automaticky znamenat nemocného psa ani okamžité vyřazení jinak kvalitního jedince z chovu.

Pokud je jedinec s LTV v chovu využit, konzervativním přístupem je spojovat jej s partnerem LTV0 a následně co nejvíce potomků rentgenologicky vyšetřit.

Právě výsledky celých rodin nám do budoucna mohou říci mnohem více než jediný výsledek jednoho psa.

A co rhodéský ridgeback konkrétně?

Tady je důležité nevyvolávat zbytečný strach. Velká studie více než 2 000 rhodéských ridgebacků ukázala výskyt LTV, ale nepotvrdila statisticky významnou souvislost mezi LTV a dysplazií kyčelních kloubů.

To je důležitý poznatek, protože výsledky studií jiných plemen nelze automaticky přenášet na ridgebacky.

LTV proto sledujme, zveřejňujme a zohledňujme při plánování chovu – ale posuzujme jej společně s celkovým zdravím, rodokmenem a genetickou pestrostí plemene, nikoli izolovaně podle jediného čísla.